Kde se vzal ten nápad?

FalcoKdyž nás opustil náš americký kokršpaněl Falco, vydrželi jsme bez psa jen několik dní. Neuplynul ani týden a po domě se proháněl hnědý čertík, štěně amerického kokršpaněla, Bard.

Učili jsme ho základní věci a zdálo se, že je moc chytrý a hlavně velmi aktivní a energický. Začali jsme tedy hledat, jak tuto aktivitu vybít nebo usměrnit.

Vyhledávali jsme psí výběhy a loučky, ale často byly neoplocené a štěně se rozběhlo, kam nemělo. Někdy tam byli psi, kteří byli pro štěně moc velcí nebo divocí.

Hledali jsme cvičák, kde by nám pomohli se základní poslušností, ale i s běžnými problémy při společném soužití. Většinou se cvičilo podle nějakých předpisů, někdy si dokonce psi nesměli spolu hrát, výukové hodiny byly v čase, který nám nevyhovoval.

Chtěli jsme, aby se naučil překonávat překážky a rekreačně vyzkoušel některý ze psích sportů. Téměř všude byly uzavřené oddíly, které nováčky nepřibíraly a navíc trénovaly velmi intenzivně.

BardŘekli jsme si, že takových pejsků, jako je Bard musí být přece spousta. Takových, kteří nikdy nebudou skládat zkoušky podle nějakých pravidel, ale musí umět chodit na vodítku a přijít na zavolání. Takových, kteří si chtějí vyzkoušet slalom a tunel, ale závodit budou maximálně na malých neoficiálních soutěžích. Kteří se potřebují proběhnout s kamarády a poválet se v trávě beze strachu z aut, agresivních psů nebo strážců parkového pořádku.

A pro všechny takové pejsky jsme se rozhodli založit Psí školičku BaF. Školička má jméno podle počátečních písmen obou našich pejsků. A školička je to proto, že nepůjde o žádnou“velkou“ výuku, o žádné ostnaté nebo elektrické obojky, ale o místo, kde si budou pejsci hrát a při tom se i něco užitečného naučí.

Když to jde v Kovalovicích, proč by to nešlo v Jihlavě?